Převzato z Josef Holub, Stanislav Lyer: Stručný etymologický slovník jazyka českého - SPNP 1978

Důležité konvence:


Seznam zkratek
aj.  a jiné  amer.  americký výraz 
angl.  anglicky  apod.  a podobně 
arab.  arabsky1 arg.  argot 
as.  asimilace (v. heslo)  atd.  a tak dále 
atp., atpod.  a tak podobně  bot.  botanika 
bsl.  jazyková skupina baltoslovanská  citosl.  citoslovce 
část.  částice  čes.  česky 
dis.  disimilace (v. heslo)  dlouž.  dloužení (§ 9) 
dom.  slovo domácké, hypokoristické  expr.  expresívní, citový výraz 
fam.  familiární výraz  fr.  francouzsky 
gen.  genitiv, 2. pád  germ.  germánský 
gót.  gótský jazyk  hanl.  hanlivý, pejorativní význam 
hebr.  hebrejsky1 hist.  historický 
hud.  hudební věda  ide.  indoevropský 
ind.  indický  it.  italsky 
jap.  japonsky  jed.  jednotné číslo 
jm.  jméno  kelt.  keltsky 
lat.  latinsky  lid.  lidový výraz 
lit.  litevsky2 m.  mužský rod 
maďař.  maďarsky  míst.  místní 
mn.  množné číslo  mongol.  mongolsky 
např.  například  nář.  nářeční výraz, nářečí 
násl.  následující  nč.  novočesky 
něm. německy  niz.  nizozemsky 
nor.  norsky  novohebr.  novohebrejsky
ob.  obecný výraz  odv.  odvozeno, odvozenina 
onom.  onomatopoický, zvukomalebný, pohybomalebný  op.  opak, slovo opačného významu 
os.  osoba, osobní  pers.  persky1
pod.  podobně  pol.  polsky 
popř.  popřípadě  port.  portugalsky 
pozn.  poznámka  praevr.  praevropský3
prov.  provensálský  předl.  předložka 
předp.  předpona  přehl.  přehláska 
přech.  přechodník  přen.  přeneseně, přenesený význam 
příp.  přípona  přísl.  příslovce 
ps.  psáno  psl.  praslovanský 
ptc.  participium, příčestí  pův.  původně, původní 
r.  rod  rom.  románský, jazyky románské 
rozk.  rozkazovací způsob  rum.  rumunsky 
rus.  rusky4 řec.  řecky5
s.  střední rod  sl.  slovensky 
slang.  slangový výraz  slov.  slovanský, jazyky slovanské 
slovin.  slovinsky  slož.  složený výraz; složeno 
srbch.  srbocharvátsky  sp.  spojka 
sport.  sportovní  srov.  srovnej 
st.  starší, staro-: např. stnor. staronorsky  stč.  staročesky 
stfr.  starofrancouzsky  stind.  staroindický, nejstarší spisovný jazyk indoevropský 
stněm.  staroněmecky6 střlat.  středověká latina 
stsl.  staroslověnský jazyk  špan.  španělsky 
švéd.  švédsky  t.  totéž, týž význam 
tj.  to jest  tur.  turecky1
tzv.  takzvaný  um.  slovo umělé 
v.  viz  v. t.  viz tam 
var.  varianta  vl.  vlastně 
vlat.  vulgární latina7 všesl(ov).  všeslovanský8
vulg.  vulgární výraz  vých.  jazyky východní, orientální 
zast.  zastaralý výraz  zdrob.  zdrobnělina 
zkr.  zkratka  z.  ženský rod 
žid.  židovský, viz str. 17 (poznámka) 


1) Zjednodušená transkripce podle návrhu Orientálního ústavu ČSAV.
2) Nečetné doklady, zpravidla jen pro osvědčení praslovanských tvarů nebo původního významu slova § 6; 
    z technických příčin jsou uváděny bez přízvuku a délek
3) Některé prajazykové prvky - slovní základy - převzaté Indoevropany od praobyvatelů, na jejichž území se postupně usazovali
4) Transkripce latinkou, přízvuk označován, pokud není na první slabice slova
5) Z technických příčin jsou doklady psány latinkou, přízvuk neoznačován, jen délka
6) Rozumí se tu stará a střední horní němčina (§4)
7) Lidová latina mluvená, hlavně jazyk římských vojínů a kupců v římských provinciích, tzv. „lingua romana";
    dala vznik jazykům románským
8) Slova doložená ve všech slovanských jazycích nebo ve většině z nich